Moje diagnóza: MULTIPOTENCIÁL

Asi před čtyřmi lety jsem poprvé narazila na pojmem "multipotencialita". V té chvíli mi všechno začalo dávat smysl. Konečně jsem našla svojí škatulku a nepřipadala jsem si divná.

Jsem perfekcionista a zároveň multipotenciál. Pro někoho vražedná kombinace, pro mě každodenní realita. Všechno, co dělám, potřebuji dělat co nejlépe. Do hloubky, s nadšením, s důrazem na každý detail. Když se učím něco nového, chci to pochopit a umět na 200% a většinou se mi to opravdu daří.

O multipotenciálech jsem si přečetla vše dostupné. Moje knihovna se rozrostla o dvě skvělé knihy. První je od Emilie Wapnick "Kniha pro multipotenciály – Buďte vším, co chcete" a druhá je od Barbary Sherové "Odmítám si vybrat". Obě jsem přečetla jedním dechem - a jak je mým zvykem - nejzajímavější pasáže jsem si označila lepítky a podtrhala tužkou. Našla jsem také několik zajímavých a inspirativních webů a blogů.

Kdo je vlastně multipotenciál?

Všestranný člověk s mnoha různými zájmy, který se věnuje různým směrům – někdy současně, někdy postupně, někdy obojí. Multipotenciálové milují učení, zkoumání a objevování nových dovedností. Často vynikají v propojování zdánlivě nesourodých témat. Díky tomu bývají úžasnými inovátory a kreativními řešiteli problémů.

Když je něco zaujme, popadne je neukojitelná zvědavost. Nasávají nové informace jako houby, rychle si osvojují nové schopnosti a často mívají velmi široký rozhled. Na druhou stranu mohou trpět na rozptýlení, vyhoření nebo nudou, pokud zůstanou příliš dlouho jen u jedné věci.

Sezónní multipotenciál

Možná nejsem tak úplně typický multipotenciál. Neskáču zběsile z jedné věci na druhou. Jsem sezónní typ. V zimě miluji dlouhé večery, kdy šiju, maluju, píšu nebo hledám v matrikách. Na jaře, jakmile se oteplí, potřebuji ven - mít ruce od hlíny, kochat se zahradou, budovat, výletovat. Doma mě to moc nebaví. Ale když proprší víkend, ráda se zase zavřu ve své pracovně a vrátím se k domácímu tvoření.

Změna? Nová výzva? Ano, prosím!

Nešťastnější jsem, když můžu dělat, co mě právě baví nebo zajímá.  V té chvíli je mi jedno, že to trvá 5, klidně i 10 hodin v kuse. Nabíjí mě to novou energií.

Postupně jsem si poskládala svůj život jako skládanku ze správných dílků. A začala jsem věřit, že je v pořádku, být taková, jaká jsem. Není jednoduché ukázat svou jedinečnost světu, který oceňuje a uznává jen jeden směr a zájem, specializaci a stálost. Ale já jsem tvůrce. Baví mě tvořit, vymýšlet, budovat. Učím se vnímat svůj široký záběr jako dar - dar vidět věci v souvislostech, propojovat nespojitelné, hledat nové cesty.

Jsem multipotenciál. Učím se s tím vědomě pracovat. A už se za to nestydím.

Nakonec můj oblíbený citát a Pipi Dlouhá Punčocha: "To jsem ještě nikdy nedělala. To mi určitě půjde."