Už delší dobu plánuji trochu zkrášlit kulatý stolek v mojí kanceláři. Barvy předurčil již pan architekt, když naše kanceláře na Univerzitě Pardubice navrhl do bílo-žluto-šedo-černé barvy.
Pracovna už je zabydlená, sysliště srovnané (a látek mám nasysleno opravdu hodně, obávám se, že na několik příštích životů 🙃) a skoro po dvou letech jsem zase zasedla k šicímu stroji.
Moje babička byla vyučená dámská krejčová. Když jsem byla v pubertě ušila jsem si pod jejím velením několik kousků oblečení, ale popravdě mě to moc nebavilo. O pár let později nás (všechny své 4 vnučky) obdarovala šicím strojem Zetina. Chudinka Zetinka ležela několik let zabalená v krabici v úložném prostoru naší manželské postele...
Moje maminka umí krásně malovat - čímkoliv a cokoliv - krajinky, květinky, papírové divadlo s princeznami, kašpárkem a čertem... Já tento dar nezdědila. Když namaluju prasátko, musím pod něj napsat, že je to prasátko, aby všichni věděli a předcházelo se tak případným nedorozuměním.